Drvoštěp Pohádka

Kapitola první: Ozvěny starého lesa

Hluboko v srdci prastarého lesa, tam kde stromy šeptají své staleté příběhy větru a slunce proplétá své zlaté paprsky mezi hustými korunami, žil Drvoštěp. Nebyl to obyčejný drvoštěp. Jeho ruce, zvyklé na tvrdou práci se dřevem, dokázaly vyřezávat nejen užitečné nástroje a obydlí, ale i podivuhodné postavičky a zvířata, která jako by ožívala pod jeho dotykem. Jeho chaloupka, skrytá mezi mechem obrostlými balvany a vonící pryskyřicí, byla plná těchto tichých svědků jeho umění.

Moudrost dřeva a ticho lesa

Drvoštěp naslouchal lesu. Rozuměl šumění listí, praskání větví pod tlapkami lesních zvířat i tichému růstu hub a kapradin. V každém kmeni, který padl pod jeho sekerou, viděl nejen zdroj tepla a materiálu, ale i skrytý příběh stromu, jehož léta stála jako letokruhy vepsaná do jeho nitra. A právě z těchto příběhů čerpal inspiraci pro své dřevěné výtvory.

Setkání s neobyčejným

Jednoho mlhavého rána, kdy se z lesa linula zvláštní, stříbřitá mlha, uslyšel Drvoštěp neobvyklý zvuk. Nebylo to štěbetání ptáků, ani šumění potoka. Byl to tichý, melodický pláč. Vydal se za tímto zvláštním zvukem, jehož ozvěny se nesly mezi stromy jako ztracené vzlyky.

Ztracená víla Jasněnka

Po chvíli opatrné chůze spatřil u kořenů staré, rozložité lípy malou postavičku. Byla to víla. Její průsvitná křídla se chvěla a z očí jí kanuly slzy, které se na mechovém polštáři třpytily jako ranní rosa. Její jméno bylo Jasněnka a ztratila se ve spleti lesních cestiček, když sbírala léčivé byliny pro svou královnu.

Drvoštěpovo laskavé srdce

Drvoštěp, ačkoliv byl samotářský, měl laskavé srdce. Nemohl nechat malou vílu v nouzi. Sklonil se k ní a jeho hluboký, uklidňující hlas prořízl ticho lesa: „Neboj se, maličká. Jsem Drvoštěp. Pomohu ti najít cestu zpátky.“

Kapitola druhá: Cesta plná překvapení

Drvoštěp s Jasněnkou se vydali na cestu. Les se zdál být jiný, než jak ho znal. Mlha se pomalu rozplynula a odhalila nevídané barvy a tvary. Stromy jako by se nakláněly, aby jim ukázaly správný směr, a potůčky šeptaly povzbuzující slova.

Mluvící zvířata a kouzelné rostliny

Během jejich putování potkali mluvící veverky, které jim nabízely oříšky, a plaché jeleny s korunami z kvetoucích větví. Jasněnka Drvoštěpovi ukazovala kouzelné rostliny, jejichž vůně dokázala zahnat smutek a jejichž lístky měly léčivou moc.

Záludnosti temného hvozdu

Jejich cesta však nebyla jen procházkou po kvetoucí louce. Museli projít i temným hvozdem, kde stromy stály hustě vedle sebe a sluneční paprsky sem jen stěží pronikaly. Zde na ně číhaly různé nástrahy a zkoušky, které prověřily jejich odvahu a vzájemnou pomoc.

Překonání překážek společnými silami

Díky Drvoštěpově síle a znalosti lesa a Jasněnčině magii a bystrému zraku dokázali překonat všechny překážky. Drvoštěp přenesl Jasněnku přes rozvodněný potok a Jasněnka zase svým světlem zahnala z cesty zlé stíny.

Poselství přátelství a odvahy

Na této cestě se mezi Drvoštěpem a Jasněnkou zrodilo neobvyklé přátelství. Drvoštěp se naučil vidět les očima víly a Jasněnka zase obdivovala Drvoštěpovu houževnatost a laskavost.

Kapitola třetí: Návrat do říše víl

Po dlouhé cestě konečně dorazili na okraj mýtinky, kde se vznášela stříbřitá záře. To byl vstup do říše víl. Jasněnka se rozzářila radostí a její křídla se roztřepotala rychleji.

Královna lesních víl

Uprostřed mýtinky stála na trůně z květů a listů Královna lesních víl. Její tvář vyzařovala moudrost a laskavost. Když spatřila Jasněnku, s úlevou se usmála.

Poděkování a odměna

Královna poděkovala Drvoštěpovi za jeho pomoc a statečnost. Na jeho počest uspořádala velkou slavnost, na které tančily víly a zpívali lesní skřítkové. Drvoštěp se cítil mezi nimi šťastný a vítaný.

Dar z kouzelného lesa

Jako odměnu za jeho dobré skutky mu Královna darovala kouzelnou sekeru. Tato sekera nikdy neztratila ostrost a dokázala vyřezávat i z nejtvrdšího dřeva překrásné věci s nevídanou lehkostí.

Loučení a nový začátek

S těžkým srdcem se Drvoštěp s Jasněnkou a ostatními vílami rozloučil. Vracel se do své chaloupky bohatší o nové přátele a s kouzelným darem. Od té doby jeho dřevěné výtvory získaly ještě větší krásu a slávu a jeho pohádky z lesa okouzlily široko daleko.